Soňa Šerá

Ta naše pekárna mě hodně baví. Sice neumí upéct rohlíky, housky nebo koláče, ale ušetří mi ruce a zpracované těsto je pak vynikající. Dnes jsem vyzkoušela těsto na houstičky.

Tak si sem zase uložím recept. Nedávno mi někdo říkal, že prý abych vydala kuchařku. No nevím, zas tak dobrá v kuchyni ještě nejsem, ale poslední dobou mě to vaření a pečení dost baví, tak kdo ví...

Do pekárny na program těsto jsem dala:

300ml vlažného mléka

2 lžíce olivového oleje

lžičku cukru

lžičku soli

500g hladké mouky

1/2 kostky droždí (teda cca 21g)

Na posypání sezamová a lněná semínka, no a jak je vidno z fotky, tak i kousek sýra.

Po zpracování těsta jsem udělala asi 16 malých bochánků, které jsem nechala ještě jednou v teple nakynout. Následně jsem je potřela rozšlehaným vejcem a posypala semínky. Pekla do zlatova (no a zas nevím jak dlouho :))

♡ © Soňa Šerá

Nedávno jsem na Facebooku objevila recept na SLANÉ BUCHTY.

No a nedalo mi to, recept jsem si uložila a dnes na něj přišla řada. Nechtěla jsem ke gulášovce zas jen ty "obyčejné" rohlíky, tak jsem se v kuchyni činila a od dětí i pochvalu sklidila :))

A zde si odložím recept, který jsem si samozřejmě (jak jinak) upravila podle sebe:

Těsto jsem nechala hezky zpracovat v pekárně, jelikož ty moje ruce už si řekly, že nic takového už dělat nebudou :)

500g hladké mouky

1 lžička soli

1 lžička cukru

1 kostka droždí

2 žloutky

250 ml vlažného mléka

1 lžička drceného kmínu

asi 3 hrsti semínek slunečnice, které jsem si ještě předem opražila (máme je tak radši)

Zadala jsem program těsto a mezitím jsem nám uvařila velmi oblíbenou gulášovku.

Po vykynutí jsem přendala těsto na vál a přidala cca 20dkg strouhaného sýra, zapracovala do těsta.

Vytvarovala jsem cca 24 kousků buchtiček, které jsem naskládala jako Honzovy buchty do pekáče vyloženého pečícím papírem. Potřela jsem je bílkem a posypala lněným a sezamovým semínkem.

Nechala jsem buchty ještě znovu nakynout a šup s nimi do předehřáté trouby na 180°C. Pekla jsem (fakt nevím jak dlouho, hlídám barvu :)) do zlatova . Těsně před koncem pečení jsem posypala buchty strouhaným sýrem.

Dobrou chuť ☺

♡ © Soňa Šerá

Je fajn bydlet v Praze a přitom vlastně mimo. Ono je to totiž moc prima, protože když potřebujeme něco vyřídit, tak to máme autobusem nějakých 20minut, no a když chceme vypadnout do přírody, tak ji máme vlastně u nosu. Kousek od bytu, kde s dětmi bydlíme, máme totiž krásné a hlavně velmi fotogenické místo, kam rádi chodíme na procházky. A navíc, jelikož mám doma takovou skvělou fotomodelku, která snáší moje rozmary a výmysly, tak je pak takové focení vlastně hračka. Konečně nasněžilo, tak jsme si s Alex řekly, že nebudeme trhat partu s ostatními fotografy a taky musíme mít zasněžené portréty... Ale můj "Helík" a zapadající sluníčko nás nakonec navedly trochu jiným směrem, musela jsem toho světla využít. U některých fotografií ten sníh ani vidět není (my víme, že tam byl :)), ale to nám vůbec nevadí. S výsledkem jsme obě moc spokojené. Fotky vlastně nejsou nijak upravené, některé jsem jen převedla do BW a jinak jsou tak, jak vyšly. Já to starosklíčko fakt miluju. Společně s Alex před foťákem je pak výsledek prostě úžasný!

♡ © Soňa Šerá

Dnes po probuzení mě při pohledu z okna čekalo krásné bílé překvapení. Tak jsem neváhala, jelikož tomu nešlo odolat, vzala jsem foťák a našeho čtyřnohého chlupatého kamaráda a šli jsme společně na malou zmrzlou procházku. Musela jsem si ten náš zasněžený koutek zvěčnit, protože kdo ví, kdy zase sníh uvidím. Sníh... kdysi mi to nepřišlo nijak výjimečné, pokud v tuto roční dobu sněžilo. Dnes je to spíš takový malý zázrak. Je hezké poslouchat, jak při každém kroku pod nohama sníh krásně křupe, jak mi padá do vlasů a pozoruji ty malé bílé vločky. Zhluboka se nadechuji a nasávám jak vše voní zimou a po návratu domů mám červené a zmrzlé tváře i ruce. Uvařím si čaj a ještě horký jej popíjím, až se mi od páry co stoupá z hrníčku mlží brýle a pomalinku rozmrzám. Vyhlédnu z okna a vidím děti jak s radostí staví sněhuláka a nebo za sebou táhnou boby a jdou si tu sněhovou nadílku užít. Při tom pohledu se usmívám a cítím se tak nějak spokojenější. To mi pak přijde, že je vše v pořádku a tak, jak by to mělo být. Mohlo by sněžit častěji :)