Asi před pěti lety jsem natrefila na facebookovou skupinu zaměřenou na stará skla. Mně se moc líbily výsledné fotky, tak jsem si řekla, že chci taky takové :)
Úplně nejvíc mě uchvátila ta kolečka, rozmazání a asi nejvíc ta krásná neostrost. No a já začala pátrat po tom, kterépak to sklíčko tohle umí a jestli by vůbec fungovalo s mým Nikonem. Zjistila jsem, že se jedná o starý ruský objektiv Helios 44M 2/58, kterému jsem začala skoro hned po tom, co se mi dokutálel v perfektním stavu nového kusu z jednoho fotobazaru říkat Helík :)
Už jsem měla předem díky radám z oné skupiny objednanou na E-bay redukci, která funguje bez problémů doteď (respektive, už je pevně spjata s tím poctivým kusem skla a železa natolik, že nejde dolů, i kdybych sebevíc chtěla :)) A úplně nejraději s ním fotím portréty a jsem ráda, že fotografované osoby mají se mnou trpělivost a vydrží s úsměvem než zaostřím.
V čase koupě Helíka jsem studovala konzervatoř zaměřenou na výtvarnou fotografii a tam jsem byla seznámena s dalšími starosklíčky Flektogon a Tessar, které také hojně využívám.
Mám v plánu si těch starých skel pořídit mnohem více, jelikož mě focení s nimi moc baví a ráda zkouším nové věci.
V čase koupě Helíka jsem studovala konzervatoř zaměřenou na výtvarnou fotografii a tam jsem byla seznámena s dalšími starosklíčky Flektogon a Tessar, které také hojně využívám.
Mám v plánu si těch starých skel pořídit mnohem více, jelikož mě focení s nimi moc baví a ráda zkouším nové věci.
HTML galerie 1
♡ © Soňa Šerá
